Vyzkoušeli jsme dvě česká letiště – Prahu a Brno – a potkali se až v Londýně. Tam nás čekala příjemná noc v koutě na zemi, protože daný terminál letiště Stansted byl právě v rekonstrukci, při které na pohodlí cestujících nezbylo místo. Poté jsme se z upršeného Londýna konečně vydali do Porta. Bohužel neméně upršeného.

Zmokli jsme už cestou do hostelu. Tak takhle vypadá pravé Portugalsko! Nechali jsme si poradit, kam a kudy zajít, a vyrazili jsme do víru velkoměsta. Měli jsme tu dva dny a Porto nabízí mnoho k vidění. Začali jsme pochopitelně v kavárničce nugátovou taštičkou a pudinkovým košíčkem. Všimli jsme si, že Portugalci chodí do kaváren nejen na kafe, ale holdují právě rozličným drobným, skoro jednohubkovým dortíčkům, muffinkům a podobným dobrotám. V tomhle jsme neměli problém zapadnout. Těmto kavárnám-cukrárnám říkají pastelaria. Česky tedy pastelkárna.

Toto první odpoledne jsme chodili hlavně po centru. Navštívili jsme katedrálu (Sé), vylezli na věž Torre dos Clérigos a nakoukli i do překrásného knihkupectví Livraria Lello & Irmão známého i z filmu o Harry Potterovi;-) Počasí se neustále rozhodovalo, jestli se mu chce pršet nebo ne, a Janča se rozhodovala, jaký deštník si koupí. Nakonec podlehla pouličnímu prodavači, který sám upozorňoval, že ten deštník je až příliš levný. Ale když byl tak hezký! (ten deštník!) Od té chvíle, kdy ho koupila, už samozřejmě nespadla ani kapka.

Když už slunce zapadalo, zasedli jsme do vyhlášené (a ne drahé) restaurace Santiago na specialitu portského regionu – sendvič Franceshina. Je to klasická náplň mezi dvěma krajíci toustového chebu: klobásy, sýr, maso, všechno to ještě obalené v sýru, zapečené a navrchu volské oko. K tomu asi kilo hranolek a pivko. Taková decentní večeře. Ale chuťově to stálo za to. V Santiagu vědí, co dělají.

Po véče jsme se odkutáleli do hostelu a upadli na postel. Byli jsme úplně hotoví.