Ráno jsme jako první vyrazili do ulice Avenida Fontes Pereira de Melo. Ukázalo se totiž, že v Lisabonu působí streetartové duo Os Gêmeos (Dvojčata), a tak jsme chtěli vidět, co zas pěkného posprejovali. Tentokrát se vtipně strefovali do zlých bohatých ropných společností vysávajících matičku Zemi.

Následovala kratičká procházka parkem Eduarda VII., obdivování interiéru stanice metra Parque (fakt super místo), chůze po stojícím eskalátoru (síla zvyku je fakt síla!) a hledání autobusového stanoviště Sete Rios. Usoudili jsme, že toto stanoviště musí být nějak nelegální a dostupné jen zasvěceným. Na mapách je jen tečka v místech, kde je stanice metra. Chybí jakékoliv značení, jak se k autobusům dostat, a když už tuto “lisabonskou Florenc” najdete, tak zjistíte, že vypadá jako garáže nějakého servisu. Žádná nástupiště, terminály, atd. Prostě jen velká vybetonovaná hala z vlnitých plechů, kam doufáte, že přijede nějaký autobus.

Náš přijel a tak sbohem, Lisabone, a ahoj, Lagosi (Lagos – v portugalštině Jezera, čteno lagoš, takže v čecho-slovenštině čteno langoš).

Už při výstupu z autobusu jsme pochopili, že tady se zpotíme. Lagos je centrem Algarve, turisticky nejvyhledávanějšího regionu v Portugalsku, díky svým plážím, kde se dá parádně surfovat, a jelikož je to přecijen na samém jihu, tak i koupat. To hlavně přes léto. My jsme tedy těžili z toho, že město bylo na začátku května poloprázdné. I když my jsme skoro lekali vedrem, pro pravé plážové váleče a válečky zřejmě ještě nebylo dost teplo.

První večer jsme se vydali na procházku po útesech. Je jich tu plno a často skrývají překrásné maličké pláže. Došli jsme až k majáku Farol da Ponta da Piedade a zpět.